vedieť tak oceniť prítomný okamih (mindfulness 11)

optimistic

Ako tak sedávam na posteli, ležím alebo kráčam a cvičím si všímavosť podľa programu, ktorý často spomínam, občas sa nudím. Všimnúť si nudu je súčasťou cvičenia, je to prejav módu robiť, ktorý sa snaží robiť niečo zaujímavejšie, podnetnejšie, zábavnejšie, viac cool.

Zistil som na sebe, že veľa krát sa utiekam do svojho myšlienkového sveta práve preto, že v prítomnosti ma to nebaví – umývať riad, triediť ponožky, upratovať, cvičiť strečing na chrbticu. Zvykol som si často púšťať hudbu, plánovať alebo fantazírovať a podobne. Robiť popri nezaujímavej činnosti niečo zaujímavé.
Ale čo s tým? Potrebujem sa naučiť žiť tu a teraz, pretože je to zdravé pre moju dušu, telo a zároveň… efektívne. Až o 40%. No čo ak ma to nebaví? Ako sa naučiť oceniť prítomný okamih?
Pomohli mi texty z knihy, ktorú čítam. Odcitujem tu niektoré úryvky v nádeji, že oslovia aj vás.
” Šťastie je pohľad na tie isté veci inými očami.
Život sa odohráva len tu – len v tomto jedinom okamihu. Zajtra a včera nie sú nič viac ako myšlinky. Takže z neho získajte to najlepšie. Neviete, ako dlho tu ešte budete.
Nie je nutné čakať na budúcnosť, ktorá môže byť lepšia ako súčasnosť. Môžete to nájsť už tu a teraz. Možno ste si už všimli (napríklad počas všímavej prechádzky), ako ľahko si nevšimneme nádherné veci alebo ako málo pozornosti im venujeme. Skúste sa zastaviť pri jednoduchých, bežných veciach. Možno môžete venovať týmto aktivitám alebo spontánnym udalostiam pozornosť navyše.
Ktoré aktivity, veci alebo osoby vás v živote robia šťastnými, cítite sa vďaka nim dobre? Dokážete viac oceniť, venovať viac pozornosti a času týmto aktivitám?
Ktoré aktivity, osoby alebo ostatné veci to sú? Dokážete vymenovať aspoň 5?
Viete sa na okamih zastaviť v príjemnom okamihu a uvedomiť si
aké telesné vnemy cítite v týchto momentoch?
aké myšlienky v tých momentoch práve máte?
ako sa cítite v srdci? “

Cvičenie na vďačnosť

Ak túžite po schopnosti pozitívne oceniť prítomný okamih, môžete vyskúšať cvičenie na vďačnosť. Znamená to jednoducho to, že raz denne sa zastavíte a vybavíte si v mysli 10 vecí, za ktoré ste vďační. Môžete ich narát aj na prstoch. Je potrebné narátať aspoň 10, aj ak to nie je ľahké. Veď je to cvičenie, buďte kreatívni. Ja si narátam vždy aspoň 30 🙂 Ako kresťan, ktorý sa učí vďačnosti Bohu každý deň, mám v tom už nemalú prax. Cvičenie je o tom, že vedome privádzame pozornosť k nepatrným prvkom dňa, ktoré sme si pred tým nevšimli. Ak veríte v Boha, môžete za tie veci ďakovať jemu ako osobe. Veď v Písme sa píše, že všetky dobré dary pochádzaju od Boha Otca.
Ako prežívate prítomnosť vy? Je vám v nej dobre alebo skôr nuda? Často sa nechávate vytrhnúť z prítomného okamihu napríklad riešením “dôležitých” problémov, ktoré pre vás vytvorila vaša myseľ?
Advertisements

2 thoughts on “vedieť tak oceniť prítomný okamih (mindfulness 11)

  1. Na první pohled snad až odstrašující činnosti jako „umývání riadu a upratování“ dovedou být zábavné. Já si např. představuju, obrazně řečeno, že to jsou závody. Potom je to výzva, daná práce si tím pádem vyžaduje dobrý systém a 100% koncentraci. Zážitek je už jen to, věnovat něčemu 100% pozornost a do něčeho se pořádně opřít. Tímto způsobem jde tato jinak nepopulární činnost až neuvěřitelně rychle:-) (teda akože… aspoň mně to funguje;))… a já navíc velmi oblibuju rychlou práci:-)
    Jiná věc je však pokud jde o práci, která rychlé výsledky neposkytuje, ale si vyžaduje určitou preciznost, opatrnost a trpělivost. Viz zážitek posledních 2 dní:
    Kladívkem odkrýt jednotlivé vrstvy omítky jednu po jedné, rozlišit a porovnat, chronologicky seřadit.
    Vyžaduje si to nejenom být v přítomnosti… ale taktéž 100% velmi pečlivou pozornost + trpělivost. Když hovoříme o nudě, lebo aktuální přítomnost není dost zábavná:
    Na první pohled ne až tak velmi záživné, hodiny klepat kladívkem do zdi. Snad ještě prvních 5 minut, jako když si děcko chce vyzkoušet co vidí a po chvíli ho to omrzí. A tohle se zdá být pořád to stejné… a skoro nijaké výsledky patrné. A žádná hudba ani cukríky. Fajn, multitasking ani prokrastinaci už neuznávám, daná situace naštěstí ani neposkytuje příliš prostor, kam utéct…no bylo by trochu trapné, práci na building archeology výzkumu, kterou jsem už delší dobu velmi chtěla dělat a vydobyla si, potom iba tak nějak obejít s tím, že to vlastně není až tak zábavné, jak jsem čekala. Když po nějaké době jdou okolo dělníci stavby, s otázkou, že má práce se nezdá být velmi pohodlná, rázně (i s mým plným přesvědčením) odpovím, že je to fajn. Pracovníkům, kteří toho momentálně nemají příliš na práci anebo je jejich práce nebaví, dám jasně a také s mým plným přesvědčením najevo, že já plně pracuju a soustředím se a na rozhovory nemám nyní prostor a tím snahu o konverzaci rychle ukončím. Někdy prostředí pro to, být 100% přítomnosti, vytvoří vnější okolnosti …anebo k tomu přinutí. Potom v rámci těchto vymezených hranic je to jasné a skoro jednoduché, soustředit se jen na přítomnost. A není to nuda, lebo…však nic jiného jsem v rámci těchto vytvořených hranic ani nečekala;)
    Po 100% pořádné tvrdé práci má potom svoje místo i odpočinek, potom je skvělé jen tak být a soustředit se taktéž jen na aktuální chvíli, aktuální počasí, proudění vzduchu i kameny na zemi…potom nebyla nijaká potřeba přitom přemýšlet nad něčím mimo aktuální dění.
    Myslím…anebo spíše zažila jsem, že trpělivost, o které už v celém tomto blogu mnohokrát byla řeč, znamená přijetí té momentální situace s tím, že to má smysl, ve víře v budoucí ovoce. A bylo vidno, že skutečně je na výběr, ačkoli… pocity na začátku jsou všelijaké;)

    Doufám, že tento komentář nebyl delší, než samotný blog;)

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s